மூன்றுமே ஒரே HTTP semantics ஐ (method கள், header கள், status code கள்) வழங்குகின்றன, ஆனால் அவை byte களை wire-இல் எப்படி நகர்த்துகின்றன என்பதில் வேறுபடுகின்றன — ஒவ்வொரு version உம் முந்தையதன் ஒரு bottleneck ஐச் சரிசெய்கிறது. கருப்பொருள் head-of-line (HOL) blocking ஐ அகற்றுவது, அங்கு ஒரு சிக்கிய request மற்றவற்றைத் தடுத்து நிறுத்துகிறது.
HTTP/1.1 over TCP one request at a time per connection
conn ──[req A]──[req B]──[req C]──▶ B waits for A (HOL blocking at HTTP layer)
HTTP/2 over TCP many streams multiplexed on ONE connection
conn ══[A|B|C interleaved]══▶ but a lost TCP packet stalls ALL streams
(HOL blocking moves down to TCP)
HTTP/3 over QUIC (UDP) independent streams, per-stream delivery
conn ══[A][B][C]══▶ a lost packet stalls only its own stream
